Rozhovor s naším fyzioterapeutem Mgr. Petrem Šádkem

Mezi hlavní výhody našeho gymu patří úzká spolupráce s fyzioterapeuty, kteří jsou přímou součástí gymu. Tým v čele s Mgr. Petrem Šádkem se stará o komplikované případy, řeší akutní problémy, provádí speciální diagnostiky, určuje správnou rehabilitaci a společně s trenéry nastavuje optimální trénink a jeho proces.

Dnes jsem se tedy ptal toho nejpovolanějšího, jaký je život fyzioterapeuta, jak hodnotí současný stav rehabilitační péče v Čechách i na to jak ho vnímají studenti na VŠ.

• Ahoj Petře, děkuju, že jsi si na mě našel čas. Vím, že toho máš víc, než si dokážeme představit. Dokázal by jsi nám popsat v pár větách, kde všude působíš a co děláš?

Ahoj Jakube, děkuji za otázku - hlavní část mé práce je zde, v Theragym, kde působím jako diagnostik, terapeut a občasně i jako trenér. Dále mě můžeš občas potkat na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK, kde dokončuji doktorát z biomechaniky, což spočívá zejména v práci s vědeckými studiemi a psaním dizertace. V neposlední řadě pak dost přednáším, typicky odborné semináře pro fyzioterapeuty a lékaře, který míváme spolu o víkendech.

• Dá se to všechno stíhat a nezbláznit se z toho? Máš nějaký ventil?

Stíhat se to určitě dá, sice se nemohu účastnit všech profesních či společenských akcí, kterých bych chtěl, ale i díky rozmanitosti těchto prací zvládám zatím vše kombinovat a občas dokonce zbývá čas na mé koníčky. Mezi ventil patří rozhodně sport, stále se ještě snažím závodně věnovat volejbalu a beachvolejbalu, který hraji již od mládí, k tomu občasně přidám ještě procházky se psem či četbu.

• Chceš mi tedy říct, že přitom všem si najdeš čas ještě na tréninky a turnaje?

Dost záleží na období, v létě, což je hlavní beachvolejbalové období, máme přednášení méně, tudíž si na turnaje najdu času víc, přes podzim až jaro je to trochu horší, ale i tak se to dá zvládat. Vždycky je to o prioritách, pokud mi sport pomáhá k odreagování se od práce, rozhodně má smysl snažit se jej začlenit do svého běžného týdne. To můžu venkoncem doporučit každému, odreagování se je pro dnešního člověka prakticky nutnost pro to, aby nepodlehl každodennímu stresu.

• Jak těžké bylo vystudovat fyzioterapii? Myslíš, že je to pro každého?

Vzhledem k tomu, že od 2. ročníku bakalářského studia mě to hodně bavilo, tak zas tak moc ne J. Jinak náplň studia je velmi blízká studiu medicíny, takže to rozhodně nebylo nic jednoduchého, během studia jsem musel dokonce na čas ukončit působení ve vrcholovém sportu. Pro každého to tedy podle mě není, během studia většina lidí zjistí, jestli je to baví, pokud ne, tak nedostudují a odcházejí již během prvního či druhého ročníku (nehledě na to, že nás řádně protřídí zkouška z anatomie, kterou máme hned v prváku - tak si člověk řekne, jestli mu stojí za to ležet opravdu měsíc čistého času v knihách a učit se).

• Stejně jako trenér má své specializace, máš nějaké užší zaměření ve fyziu, čemu se věnuješ více nebo v čem jsi opravdu odborník?

Nevím, nakolik odborník, ale můj osobní profesní zájem je zejména v diagnostice, tedy hledání příčin obtíží daného člověka, to mě rozhodně baví nejvíce. Jinak z hlediska profesního směřování se orientuji dost na psychosomatické pacienty, tedy na situace, kdy psychika a stresová zátěž může vyvolávat potíže v těle, dnes velmi časté téma. Paradoxně jsem ale začínal jako fyzioterapeut u sportovců, dokonce jsem působil u volejbalové reprezentace. Zkušenosti odtud jsem si pak odnesl i sem, do Theragym, kde máme nezanedbatelný počet vrcholových sportovců, kterým se spolu s Tebou a Lukášem věnujeme.

• Zmínil jsi psychosomatiku - co si pod tím můžeme představit?

Psychosomatičtí pacienti jsou lidé, u kterých stojí za vznikem či průběhem jejich obtíží jak samotné tělo, tak i psychické procesy, jejich prožívání situací, vztahů, životních událostí. Tyto dvě roviny dohromady pak vytváří jimi vnímané bolesti či jiné obtíže (krom zmíněných bolestí to mohou být například pocity sevření či stažení, potíže s trávením, migrény, hučení v uších a mnoho dalších). V rámci své fyzioterapeutické práce se pak snažím zjistit, jak kvalitně pracovat právě s tímto typem pacientů, kteří u běžných přístupů nenacházejí úlevu či řešení.

• Předpokládám, že o klienty tedy není nouze?

Říká se, že to vždycky může být lepší J. Nicméně dnešní doba je nakloněna péči o sebe, spousta médií se věnuje tomu, jak odpočívat, kdy využít masáže či péči psychologa, což mohu jen pochválit. I díky tomu sleduji pozvolný nárůst lidí, kteří vyhledávají pomoc fyzioterapeuta a méně to nechávají stylu "počkám a uvidím".

• Když ti řeknu, že vás fyzioterapeuty klienti označují často za čaroděje... jak vnímáš, že jsi v očích lidí, kterým pomáháš vlastně kouzelník?

Je to rozhodně v něčem lákavá představa, být takto vnímán. Na druhou stranu kladu v terapii důraz na vysvětlování procesů těla a duše svým pacientům, aby je i oni chápali a mohli je tak lépe vnímat či používat. Tím bych doufal, že se část tohoto "čarování" ztratí a bude nahrazena jakýmsi sebepochopením. Občas ale i mně přijde, že probíhá nějaké kouzlení, když vidíš, jak se lidé zázračně vyléčí či přímo "rozkvetou" během terapie - za toto ale typicky mohou vděčit sami sobě, já se jim v tom snažím jen pomoct, poskytnout jim prostor a podporu, kde k tomu může dojít.

• Sám víš, že velmi aktivně bojuji se současným nastavením rehabilitační a postraumatické péče v ČR. Jaký ty máš názor na státem podporovanou péči hrazenou ze zdravotního pojištění?

Otázka na velice složité téma - na začátek zmíním, že jak Tebe, tak i Tvou snahu v tomto směru chválím a doufám, že ponese zasloužené ovoce. Nemám na to krátkou odpověď, co jen zmíním a co mě osobně těší, je postupné zvětšování poměru pacientů, kteří jsou ochotni za zdravotní péči doplácen nad rámec zdravotního pojištění - krom toho, že to vede ke zkvalitnění jejich péče (která už tak v rámci zemí EU i světa patří k jedněm z lepších), tak to ukazuje i jejich snahu pracovat na sobě a zájem o své vlastní zdraví, což stále není častým jevem. Spousta lidí má stále pasivní přístup k terapii i léčení (což mimo jiné ukazuje i využívání zdravotního pojištění) a doufají, že je někdo vyléčí bez toho, aby oni museli také něco udělat.

• Je nějaká reálná cesta jak toto zlepšit?

Podporovat pacienty a klienty právě v spoluúčasti úhrady za terapii - mohli by pak lépe vnímat svou roli v terapeutickém procesu a aktivně se snažit zlepšovat svůj zdravotní stav cvičením, změnou životního stylu. Současně by se díky těmto příspěvkům mohla zlepšit kvalita a vybavení nemocnic. Co dalšího by mohlo pomoci je větší motivace pracovníků ve zdravotnictví k samostudiu a vzdělávání se - sice existují systémy celoživotního vzdělání, ale přísun moderních informací je dnes prakticky pouze o každém terapeutovi - co si člověk sám najde, přečte. Když nepátrá, tak profesně zaostává a pacient to na jeho práci pozná.

• Vím o tobě, že učíš na Univerzitě Karlově na FTVS. Baví tě práce pedagoga?

Musím se přiznat, že baví. Mám to štěstí, že učím předměty mně blízké - tedy anatomii a kineziologii, případně občas klinické předměty. Dá se říct, že často vycházím z vlastní praxe, předávání těchto znalostí je pak velice vděčný děj, jak jistě sám znáš. Kromě toho to vnímám jako příležitost k vlastnímu vzdělávání, které se pak snažím zároveň předat mým studentům, učíme se tedy všichni současně. Další podstatná složka je pak zájem studentů - přednášet lidem, které zajímá kineziologie či anatomie, je opravdu radost.

• Před pár lety jsi byl na opačné straně lavice. Není to zvláštní pocit?

Velmi, občas bych si radši sedl zpátky do lavice, než stál před ní J. Nahrává tomu, že si mě studenti občas pletou se svými kamarády, zvlášť když se oholím. Mezi mé učitele navíc mohu zařadit takové kapacity, jako je doc. Véle, doc. Otáhal či prof. Kolář, kteří pro mě představují takové pedagogy, že se vnímám stále spíš jako jejich student, který navíc učí, než pedagog.

• Jaký jsi jako pedagog?

Doufám, že dobrý :D. To by byla asi spíš otázka na mé studenty, z mého pohledu se snažím zvlášť anatomii často zlehčovat - pro většinu studentů je to nepřehledná kupa latinských pojmů, která je uzavřená do jednoho těla (což vlastně není daleko od pravdy). Na mých hodinách se tedy občas i člověk zasměje, ačkoliv sám si občas nejsem jist čemu se smějí.

• Vedeš také spoustu seminářů a workshopů na nejrůznější témata a problematiky. Je o takové akce zájem ?

Mohu s radostí říct, že ano - na mou přednášku pro asociaci studentů fyzioterapie jsem napočítal přes stovku posluchačů, což je pro mě ještě stále neuvěřitelná vzpomínka, zejména když tam všichni byli z vlastní vůle a někteří neměli kde sedět. Dokonce jsem dostal i pozvánku ze zahraniční univerzity v Prešově, abych jim přijel přednést způsob, jak pracujeme v Theragym s pacienty a klienty, což si pokládám za velkou čest a chválu naší společné práce zde.

Zároveň pořádáme i menší kurzy, kdy předáváme znalosti a způsob naší práce skupinkám o deseti či dvaceti lidech. Toto vše ukazuje zájem studentů, ale i odborníků (od trenéry fitness až po rehabilitační doktory) o moderní poznatky, který mě velice těší - v součtu to vychází na zhruba 4 víkendové dny přednášení a více jak 60 posluchačů za měsíc, kteří nás (mě a Jakuba) mohou potkat v různých klinikách a nemocnicích.

Moc ti děkuju, že jsi si na naše fanoušky udělal čas a přeji ti hlavně hodně sil na to, to vše zvládnout.

Děkuji Ti za otázky a doufám, že naše spolupráce bude i nadále pokračovat. Čtenářům pak přeji mnoho zdraví a v opačném případě i kontakt na mě.

Jakub