3 týdny klidu aneb kdy ležet a kdy se hýbat

 "Pane doktore, bolí mě kotník"

"Ukažte...zlomené to není, tak 3 týdny klidu bez sportu a pak přijďte na kontrolu"

Jedno z nejčastějších doporučení při návštěvě lékaře (fyzioterapeuta, trenéra,...) je omezení sportu a pohybu obecně. Jaké opodstatnění ale toto doporučení má? Kdy má smysl opravdu zvolit klidový režim a kdy je lepší se i přes "zákaz" dál pohybu věnovat? Zkusíme se na tyto otázky podívat střízlivým pohledem ambulantního fyzioterapeuta.

Nepochybně existují důvody, pro které má smysl zákaz pohybové aktivity a sportu, ale je jich dramaticky méně, než by odpovídalo situacím, ve kterých je pohybová aktivita kontraindikována (nedoporučována). Proč k tomu vlastně dochází? Pro každého odborníka je mnohem jednoduší aktivitu, která může potenciálně stav zhoršovat zakázat, než pacientovi vysvětlovat, kdy a jak může sportovat, aby si neublížil. Nehledě na skutečnost, že i přes kvalitní vysvětlení může pacient některé věci nepochopit nebo zapomenout a ublížit si tak jako tak. Radši tedy zakážeme sport a budeme klidní, než strávit několik minut vysvětlováním a několik týdnů nejistotou, zda-li si pacient něco udělá. Tento přístup by se zdál smysluplný, ale...

Pohybová aktivita člověka ovlivňuje na mnoha úrovních a převážně pozitivním způsobem. Od trávení a dalších procesů metabolismu přes kondici až po uvolnění svalstva díky prokrvení, pohyb působí blahodárně prakticky na všechny struktury těla. Samozřejmě pokud je prováděn s mírou - 10km běhání a 10 sprintů bude mít úplně jiný vliv než 10km na kole v mírném terénu. Krom jasných vlivů na pohybový systém má sport nepochybný vliv i na mentální stránku. Ať už se jedná o procházku, jízdu na kole nebo jogu, pakliže Vás sport baví a znamená pro Vás odreagování, v případě zakázání pohybové aktivity Vám bude tato činnost chybět a to bude mít vliv i na Váš psychický stav. Člověk, kterému je zakázán sport, bude nejen trpět horší kondici a bude typicky unavenější, ale bude i v horší náladě a mentálním rozpoložení - to vše se obratem projeví na samohojivých procesech těla.

Zákaz pohybové aktivity má ale v rukách lékaře svůj nezpochybnitelný význam. Jsou obtíže či úrazy, které potřebují klid pro zhojení - na čerstvém výronu kotníků nepůjdete běhat a berle pacient taktéž dostává z nějakého důvodu. Nelze tedy plošně říct, že je pohyb nevhodně zakazován - najdeme situace, kdy je zákaz pohybu na místě a má léčivý význam. Zlomeniny, stavy po úrazech a specifická onemocnění vyžadují klid a odpočinek od pohybu (i přestože v těchto případech taktéž dokážeme vhodně doporučit pohybovou aktivitu, která urychlí léčebný proces). Ale...

Typickým kontroverzním případem je výron kotníku. Dříve bývalo obvyklé, že se kotník zasádroval (zvlášť pokud se jednalo o dramatičtější typ úrazu) na několik týdnů, aby mohl samohojivý proces probíhat v klidu. I přestože k tomuto postupu dodnes pořád občas dochází, jako lepší se typicky ukazuje krátkodobější imobilizace a rychlejší návrat do pohybové zátěže a řízené rehabilitace - při dřívějším návratu do pohybu (ač kontrolovaného) dochází i k rychlejšímu vyléčení pacienta a návratu do plné zátěže. Velice obdobně to pak funguje u dalších onemocnění či úrazů.

Závěrem je třeba opět zdůraznit, že jsou rozhodně situace, kdy je kontraindikace pohybu a sportu správným řešením a je vhodné toto doporučení dodržovat pro správné vyléčení daných obtíží. Na druhou stranu jsou nepochybně situace, kdy by dřívější návrat do vhodné zátěže uspíšil proces hojení a bylo by dosaženo lepšímu výsledku. Osobně bych spočítal na prstech několika rukou, kolikrát jsem za svůj profesní život zakázal pacientovi pohybou zátěž, typicky naopak pohyb a sport doporučuji a hledám s pacienty a klienty, jakou zátěž či sport zvolit. Venkoncem sedět doma chce málokdo.